Jelikož se blíží čas Velikonoc, je na čase se zamyslet nad vhodnou výzdobou a co patří k Velikonocům více než vajíčka. Pro začátek na sebe práskneme, že jsme letos tento typ dekorací řešili vůbec poprvé takže pro nás velká komická premiéra.
Rozhodli jsme se, že na to půjdeme přírodně a vyzkoušíme proto metody našich babiček. Na internetu i v literatuře je k nalezení spoustu zaručených a ověřených způsobů jak lze dosáhnout požadovaného odstínu, takže pouze stručně.
Na červeno-fialovou či růžovou budete potřebovat slupky z červené řepy či litr červeného vína, na hnědou až zlatavou slupky z cibule nebo kávovou sedlinu, na zelenou špenát nebo petržel, na modrou hlávkové zelí a konečně na žlutou kurkumu. Samotný proces barvení je již poměrně snadný, jediné s čím musíte počítat je větší časová náročnost než v případě chemických barev. Náležitě si připravíte vejce, misku s octem, hrnec a jednotlivá barviva, pro následné naleštění lze použít kus špeku nebo slaninu. Množství jednotlivých ingrediencí je dle babských rad určeno cca jedna hrst na litr vody, kde následně obarvíte cca 8 vajec.
Nyní už k našemu příběhu... Zvolili jsme si podle ladění interiéru, že budeme barvit na červenou, zlato-hnědou a žlutou. Nedali jsme si bůhvíjak ambiciózní cíl a chtěli jsme pouze 2 vejce od každé barvy. Začali jsme červenou, kterou jsme chtěli dosáhnout pomocí červené řepy. Použili jsme 2 menší řepy a litr vody, ve které jsme ingredience vařili cca 30 minut, přidali jsme dvě lžíce octa pro zvýraznění barev a samotná vejce pokojové teploty jsme omyli v octu, aby na ně barva krásně chytila. Náš první problém nastal jakmile jsme vejce vložili do připravené lázně, jelikož obě praskla... Jedno z nich bohužel muselo jít rovnou do koše, druhému jsme ještě dali šanci. Vařilo se cca 15 minut a po vytažení mělo krásně bílou barvu. Paradox vzhledem k tomu, že používaná vařečka vypadala jakoby ji někdo podřezal. Začali jsme tedy znovu...
Protože, řepu jsme již neměli, použili jsme červené víno, které už by stejně nestálo za špinavou skleničku a abychom si výsledek tzv. "pozichrovali" přidali jsme také slupky z červené cibule. Množství vody bylo tentokrát zvoleno od oka, hlavně aby vejce byla ponořená a vajíčka jsme si předpřipravili v teplé lázni. Vařili jsme opět dvě vejce, přičemž jedno z nich se již marně koupalo v předešlém experimentu. A tentokrát barvu po vytažení skutečně měli, dokonce již poměrně výraznou. Nicméně nelze ji nazvat červenou. :)
Druhé ze zvolených barev jsme původně měli v úmyslu docílit pouze kávovou sedlinou, ale po předchozích zkušenostech jsme opět zvolili pro jistotu dvě přísady a přidali také slupky z cibule, tentokrát bílé. Bohužel opět musíme říct, že jedno ze dvou vajec prasklo a docílili jsme barvy jen o něco málo odlišné od klasických béžových vajec.
Poslední barva byla improvizací již od začátku, protože jsme rovnou zavrhli všude doporučovanou kurkumu a zvolili jsme kari o kterém jsme nikde nenašli ani zmínku. Nicméně, ruku na srdce a zamyslete se, co vše je žluté když připravujete kari. :) Na naše dvě vejce jsme použili celý sáček koření, tentokrát, žádná další přísada, nic nás totiž nenapadlo. Vajíčka jsme vařili asi 30 minut protože se nám stále nezdála dostatečně zbarvená, bohužel, ale asi až moc dlouho jelikož ačkoli nepraskla po umístění, těsně před dovařením však ano...
Takže abychom to shrnuli, obarvili jsme 6 vajec za cca 4,5 hodiny, nepraskla nám pouze dvě již z finálních 6, v koši skončila "jen" 2. Museli jsme si připravit k obědu cibulové hody, protože jsme nečekaně oloupali 6 cibulí a výsledná vajíčka mají barvu nicméně absolutně odlišnou od našeho očekávání. Pokud teda nemáte chuť na cibulačku, nechcete půl víkendu obětovat několika vajíčkům nebo se nechcete diametrálně odchýlit od původní představy tak se do přírodních barev určitě nepouštějte. Pokud se, ale chcete pobavit při každém pohledu na výslednou dekoraci a máte rádi překvapení... hurá do toho.
My jsme nakonec po finálním naaranžováni nad míru spokojeni a to i s prasklinami a nalepenými slupkami od cibule, které vajíčkům dodali charakter. Takže za nás to stálo za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat